Poezie skladem

Prvotina pražského básníka nejmladší generace, svěží nové slovo v novém vnímání světa poesie.

Paul Celan (1920 – 1970), židovský, po nemecky píšuci básnik z rumunskej Bukoviny, patrí medzi najväčšie básnické osobnosti 20. storočia. K jeho dielu, 10 zbierkam poézie a niekoľkým esejam, sa hlási rovnako nemecká ako aj rakúska literatúra.

Z díla jednoho z největších básníků 20. století zná český čtenář pouze fragment publikovaný v několika výborech. V tomto svazku je básník poprvé představen dvěma kompletně přeloženými a stěžejními sbírkami Mříž hovorny (1959) a Růže Nikoho (1963).

Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji.

Když Paulovi Géraldovi, významnému francouzskému básníkovi a dramatikovi, vyšla v roce 1908 jeho první sbírka Les Petites Âmes, šlo o první literární pokus, jemuž se dostalo pouze průměrné pozornosti.

Výbor z Heyseho básnické tvorby, který sestavila a přeložila Zlata Kufnerová, podává představu o celém autorově básnickém díle a jeho vývoji.

První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse.

Výbor pořízený z většiny Muldoonových sbírek, který mimo kratších básní obsahuje i básnickou sekvenci Sleevenotes, je pro českého čtenáře první příležitostí seznámit se s pestrým dílem jednoho z nejuznávanějších irských básníků.

Pavel Bušta (nar. 1991) ve své druhé básnické sbírce opět suverénně pracuje s vázaným veršem, avšak nebrání se ani verši volnému.

Osobní a osobitá knížka malíře a ilustrátora Pavla Čecha, který v ní básněmi doprovází své vlastní monotypy. Krajiny barevných skvrn se prolínají s vnitřními krajinami duše. Prstýnek z kopřivy je kouzelný – místy nevíme, jestli bloumáme uvnitř obrazu, anebo básně.

Zatímco první UNISEX (Akropolis 2010) byl víceméně lehkonohý a nabídl čtenářům poezie především základní zmapování pojmu, které je mělo úsměvně vzrušit i popostrčit ke svádění (podle unisexových vzorců on svádí ji, ona jeho, on jeho anebo ona ji).

Básnická zbierka Pavla Elgyütta má zvláštny osud, predovšetkym v tom, že autor sa jej, žiaľ, nedožil – odišiel práve v čase, keď kniha opúšťala brány tlačiarne. Počas svojho života sa angažoval v paralympijskom hnutí – sám pripútaný na vozík po nešťastnom úraze.