Poezie skladem

Nejznámější sbírka Lawrence Ferlinghettiho (1919–2021), poprvé vyšla v r. 1958. „… Vzpomínky z dětství přetavené v události životní důležitosti. Rozvíjení obrazů navozených autorovými předchůdci. Jejich propojování, vrstvení.

Leblova poezie je poezií zvuku, poezií žonglující s tóny, s témbrem, poezie veršů natěšených na blížící se rým či asonanci… Schopnost rozvinout podnět či pocit do zvukového ohňostroje nechává vítaný prostor pro formulování pocitů člověka, který na ž

Po pětileté pauze vydává sbírku veršů Radek Lehkoživ, nepřehlédnutelná (206 cm) osobnost poezie a současného undergroundu.

Sbírka 42 básní prozaičky a básnířky Ivany Blahutové. Třicet čtyři básní vzniklo v letech 1996 až 2009.

Autor sedmi básnických sbírek, ale rovněž výrazný představitel literatury faktu, slovenský básník Josef Leikert (1955) se českému čtenáři poezie představil poprvé sbírkou Pominutelnost.

Básnický knižní debut Lenky Bittové je v mnohém překvapením. Autorka žijící po mnoha letech prožitých ve Spojených státech v Českých Budějovicích se s poezií setkala až ve zralém věku. A takřka okamžitě se ukázal její mimořádný básnický talent.

Básnířka Lenka Kuhar Daňhelová předkládá ve sbírce Jaká nesmrtelnost? čtenáři mnohovrstevnatý celek, zahrnující básně z let 2005 až 2019, v němž se ještě častěji než dříve dotýká ran – ať už jsou to osobní zranění zmiňovaná jen s ostychem a v náznaku.

Básnická sbírka především o lásce, zlomených srdcích, ale i každodenních maličkostech, jako je ranní káva, noční obloha plná hvězd a rozkvetlé lány květin. Nejde jen o city, které spojují či rozdělují jednoho člověka s druhým. Jde o spojení přírody, myšlenek a snů.

Poetický debut valaškomeziříčské autorky. Lenka Halová (* 1986) žije a pracuje ve Valašském Meziříčí jako prodavačka domácích potřeb a ekologických výrobků.

Básnická sbírka. Autorka (nar. 1974) dosud publikovala pouze časopisecky.

Tři básnické sbírky zařazené do tohoto svazku představují to podstatné z literárního díla Lenky Marečkové z 80. let.

Básnická prvotina mladé lékařky Lenky Mrázkové (1973) se vyznačuje téměř surovou úsporností výrazu a místy až narcisistním útokem na sebe samu, na svůj obnažený milostný cit a touhu.