Poezie skladem

Sbírka básní. Dr. Krejzyber (*2008), ve spolupráci s básníkem Jiřím Studeným vydal sbírky Soulbuilding (1996), Lotosové zajetí (2004) a Zase básně (2008). Cyklus Myslet jako auto je jeho samostatným debutem.

Texty sbírky jsou neseny výrazovou a významovou aktualizací myšlenkových a estetických podnětů (neo)dekadentní poetiky, s jejímiž literárními principy vede autor ryze současný lyrický dialog.

Najkrajšie ľúbostné verše v podaní autorov, ako sú Krista Bendová, Ján Kalinčiak, Ján Smrek, Pavel Koyš, Andrej Plávka a mnoho ďaľších s ilustráciami Mariána Čapku.

Říkat u autorů, co je inspirovalo, je ošemetné. Pak se toho nemůžou zbavit. Jako Karel Šebek života. Jako Ivan Blatný neklidu. Jako básně Kristy Kašpar hranice mezi tím, co se stalo a co se nestalo. Štěstí v neštěstí. Psychedelie, nebo psychóza. Dokument, nebo surrealismus.

Básnický debut mladého básnika Kristiána Grupača (1995) ponúka všetko, čo má mať provokatívna, dravá a nekompromisná poézia mladého muža: vzdor, nesúhlas, výkriky, ale i nehu, volanie po kráse a čistote v živote, ale i v básni.

Ráno hráče karet

Dobré ráno, oči.
Usmějte se.

I ve snu ti babky prodávaly kořínky,
a ani den není o nic jasnější.

Kdo nutí holuba ve dvoře,
aby zpíval.

Tretia kniha úspešnej mladej prozaičky Kristíny Baluchovej je zbierkou intímnej lyriky. Jej debutový román Lietam v tom tiež (Evitapress, 2011) sa stal bestsellerom. V roku 2012 vydala prózu Let 365 (Marenčin PT).

KRISTÍNA JANEGOVÁ, (1952), žije a tvorí v kraji pod Veľkou Javorinou, v meste Stará Turá, no srdcom je Myjavčanka. V kopaničiarskom kraji prežila celý svoj aktívny život.

Čtvrtá sbírka básní Kristiny Láníkové pracuje s napětím mezi intimitou a odosobněností, láskou a léčením, soukromím a popkulturou, vzpomínkou a medikací, niternou výpovědí a reduktivní textovou koláží, mezi vlastním hlasem a společenskými stereotypy.

Milostné básně Kristiny Láníkové (1988) se utvářejí jako shluky slov, těl a vztahů ve volném prostoru. Jejich forma je výsledkem mnohonásobného přeskupování. Identity zde vyvstávají jako dočasné pozice v hejnu a v transparentním prostředí snadno podléhají redukci.

Roman Krištof je spirituální i světský, vysoké je nízké a naopak, všední den překypuje pestrostí, hvězdné nebe nudí… a přece se nechá zhlížet. Umět vždy shořet pro něco, co se nás vnitřně netýká. Tělo je spíš v duši než naopak.

Je až zajímavé, kolik bolesti v sobě taková lidská duše má, a ještě zajímavější je, k čemu všemu dokáže člověka donutit a také jej i změnit. Samozřejmě na bolest každý pohlíží z jiné stránky dle vlastních zkušeností.