Poezie skladem

Již devátá básnická sbírka české básnířky.

Básnická sbírka Evy Frantinové.
Klíčový význam pro tvorbu měl autorčin dědeček a (od r. 1957) pobyty u něj v Josefově Dole, ale i pozdější studium houslové hry na pražské státní konzervatoři. Časopisecky publikuje od r. 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Kmen.

Nová básnická sbírka renomované autorky přináší verše z každodenního života, a přece plné nadčasové fantazie a zářivých metafor. Krásný dárek pro čtenáře v dobách, kdy se naše hmotařská společnost na hony vzdaluje nejen poezii, ale už i prozaické realitě.

Kniha poezie současné české básnířky a prozaičky obsahuje v rychlém tempu psané básně, které podávají osobitou výpověď „o stavu světa“ i dnešní kritické společenské situaci.

Básnická sbírka Evy Frantinové.
Klíčový význam pro tvorbu měl autorčin dědeček a (od r. 1957) pobyty u něj v Josefově Dole, ale i pozdější studium houslové hry na pražské státní konzervatoři. Časopisecky publikuje od r. 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Kmen.

Sbírka šestnácti malých básní, je psána srdcem, nic víc, nic míň. Avšak přeci, s touhou přinést aspoň novou kapku lidské důvěry, naděje a lásky. České zdravé hrdosti i budoucnosti.

Básničky byly psány na koleně, na palubovce auta, na žlabu v koňské stáji, na břehu rybníka a jinde, během cest od koně ke koni, v intervalu jednoho a druhého konce rohlíku se sýrem. Rukopisy byly potřísněny krví, omazány hnojem, polity osmou denní kávou.

Útlá knížka veršů, které, psané úsporným jazykem, sdělují hluboký obsah. Dojem z nich umocňují krásné fotografie, jež nejsou pouze ilustračním doplňkem, ale působivě knihu dotvářejí.

V kombinaci básní se svými akvarely nám autorka nabízí ucelené umělecké dílo.

Mladé tělo ve starém světě? Duše v těle? Nebo zase naopak. Ostatky vnitřní emigrace, údělu lidského. Jen úhly pohledu, které je nutno přejít. Rozumem? Vírou. Věřím, abych porozuměl. Všichni ti Zahradníčkové a Holanové… věděli to. Eva Marie Růžena to ví také.

Mladé tělo ve starém světě? Duše v těle? Nebo zase naopak. Ostatky vnitřní emigrace, údělu lidského. Jen úhly pohledu, které je nutno přejít. Rozumem? Vírou. Věřím, abych porozuměl. Všichni ti Zahradníčkové a Holanové… věděli to.

Básne, v ktorých je oveľa viac bielej ako čiernej. Písané vo chvíľach, keď „začínaš rozoznávať… presný počet stebiel trávy na horizonte“. S uchom priloženým „k vlastnému horiacemu srdcu“. Básnický debut autorky, pre ktorú byť súčasná, znamená hlavne byť prítomná.