Poezie skladem

Svět, kde žijeme, se nám mnohdy jeví jako neradostné místo. Pokud občas podléháte tomuto pocitu a chcete se ho zbavit – kupte si novou básnickou sbírku Aloise Marhoula Tanec o život.

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot.

Členením na tri časti sa druhá zbierka Alojza Nociara (1948) podobá na jeho prvotinu z roku 1979 s názvom Zátišia. Kým v prvej zbierke máme dočinenia s mladým básnikom, druhá je skôr sprievodcom života a jeho spätným hodnotením.

Druhá sbírka básní finalistky Literární soutěže Františka Halase (2019) a vítězky Literární ceny Vladimíra Vokolka (2019) vychází ne náhodou v roce autorčiných třicátin.

Básnicko-fotografická sbírka Zastaveni je knižní debut autorek Alžběty Johanky Petrové a Kateřiny Sýsové, který představuje uměleckou reflexi současnosti. Alžběta Johanka Petrová (1993) se narodila ve Vlašimi. Vystudovala divadelní dramaturgii a audiovizuální tvorbu v Opavě.

Hádám, jak daleko si budu, sáhnu-li na sebe vypůjčeným gestem, oslovím-li se infinitivem, nebudu-li precizní, růžolící maso, ale pravý úhel.    Pravý úhel může být utopicky chápán jako jediný správný úhel (pohledu).

Výbor „Řeka s jediným břehem“ představuje autorčiny básně z období mezi lety 1996 a 2018 v překladu Libuše Valentové.

Pokud je v místnosti libovolný počet lidí, je poměr hovořícího k hovořícímu 1 : 1. Pokud se do konverzace zapojí Svahilec, mění se poměr na Svahilec : Svahilec. Říká, že to není jeho vina. Prý to zdědil po matce.

Mohou být ptáci, kteří létají nad námi, naši strážní andělé? Nebo některé ženy? Zachráníme naši planetu? Básnickou sbírku odvážného českého autora, ilustroval Nor Svein Magnussen.

Co by byl surrealismus bez Andrého Bretona? Co by byl Breton bez Nadji (1. vydání 1928, přepracované a doplněné vydání 1963), Spojitých nádob (1932), Šílené lásky (1937) a Arkánu 17 (1944)?

Tretia kniha Andrey Berzákovej nesie názov Amaryllis, meno nádhernej exotickej a jedovatej rastliny. Čo do krásy, obsah knihy nezostáva názvu nič dlžný, verše ožívajú a menia každodenné veci na studnice plné hlbokých emócií.

Štvorlístok – štyri srdiečka „viera – nádej – láska – šťastie“ spojené hrotmi v jednej rastlinke.