Poezie skladem

Knížka, kterou právě držíte v ruce, se nejmenuje Hříčky jen tak náhodou. Autor v ní dokazuje, že si hraje rád nejen se slovy a jazykem, ale i s hudbou. A jak název napovídá někdy vážně, jindy nevážně. Jedná se o publikaci průřezovou, proto to chronologické řazení.

Zbierka Keď stíchne naša krv je vítaným autorským počinom špičkového slovenského poeta.

První souborné vydání textů legendárního dívčího (či dámského) seskupení od Plynu přes Dybbuk až k současným Zubům nehtům.

Páteří osmého svazku je sbírka Praha. Její jednotlivé básně vznikaly průběžně již od 40. let a její kompozice se postupně velice proměňovala. Konečnou podobu sbírka dostala až v r. 1964 redakcí A. M. Píši v 6. svazku Díla Jaroslava Seiferta.

Čtvrtý svazek Díla Jaroslava Seiferta přináší poezii věrnou svému názvu – jde o verše, které Jaroslav Seifert po vyloučení z KSČ (1929) zpravidla jako nepodepsané publikoval ve druhé polovině třicátých let v sociálnědemokratickém denním tisku (Ranní noviny, Právo lidu.

Závěrečný svazek v rámci DJS asi nejpřekvapivějších knih – knih Seifertovy publicistiky – přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky.

Básnické dielo Jaroslava Seiferta nositeľa Nobelovej ceny vychádza v slovenčine po prvýkrát. Je vrúcnym vyznaním lásky a úcty k matke a čarovnou spomienkou na detstvo. Vychádza vo vynikajúcom preklade Ľubomíra Feldeka, s krehkými, poetickými ilustráciami Jany Kiselovej-Sitekovej.

Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např.

The famous modernist manifesto Revolutionary Anthology Devětsil, published in the winter 1922, lists two editors, Jaroslav Seifert (1901–1986) and Karel Teige (1900–1951).

Kniha přináší poprvé v historii ucelenou sbírku všech Haškových básní, které se dosud podařilo nalézt v různých dokumentech a publikacích. Básně vznikaly průběžně za jeho krátkého života. Odrážejí se v nich Haškovy prožitky v dané životní etapě.

Pátá kniha básníka jihočeského básníka Jaroslava Švadleny. Přesně volená slova a verše, které nás zavádějí na místa, kde se čas zastavil, a jako správně nalíčené fotopasti zachycují i to, co je za běžných okolností skryto.

„Týmto básňam nechýba vzácny hodnotový aspekt. Vlnka uvažuje nad tým, čo máme, čo sme stratili a čo nám práve uniká. Básnik manipuluje so škaredosťou sveta, svojím prekrúcaním skutočnosti robí z neho obydlie vhodné pre človeka.“ M. Gajdoš, Slovenské pohľady