Poezie skladem

Hrotsvita z Gandersheimu (přibližně 935–975) je jednou z prvních literárně činných žen latinského středověku. Proslulost si získala především šesti duchovními dramatickými skladbami, jež vyšly i v českých překladech.

Svazek přináší jedenáct básnických knih Františka Hrubína (1910–1971) od jeho prvních sbírek „zamžené krásy“ Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě a Země po polednách, přes spirituální Včelí plást vzniklý za války, k poválečným knihám Jobova noc a Hiroš

Neodkladnosti, o ktery´ch se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Neby´t tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní?

Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.

Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasí české poezie

Dne 8.

V knize Vtip a moudrost Ronalda Reagana spisovatel James C. Humes sesbíral to nejlepší z postřehů a názorů „Velkého komunikátora.

Krása života je v tom, že se okolo nás neustále něco děje, ať už jsou to věci milé, anebo nemilé. Tato sbírka básní pojednává právě o běžných věcech v životě, ať už je to láska, která nás naplňuje, či láska, která se ztrácí, a přichází rozchod.

Sbírka je jedinečným průřezem básnickou a dramatickou tvorbou Jana Stephena, kronikou jeho umělecky všestranného pozorování světa a vyjímečně silnou a mnohotvárnou vlnou na moři evropské poezie.

Vybrané básne predstaviteľa strednej staršej generácie slovenských básnikov, ilustrované jeho vlastnými fotografiami.

Výbor z pěti sbírek bosenského básníka Igora Klikovace připravený Adinem Ljucou a Dominikou Křesťanovou svým způsobem představuje autorův „obkreslený život“, totiž cestopis, nebo, ještě přesněji, lodní deník černého pasažéra. Čtete text.

Druhá sbírka poezie básníka a fotografa Igora Malijevského. Ten své texty nechrlí, píše z potřeby, zapisuje co žije a vidí. „Druhý den po konci světa“ tak vychází s desetiletým odstupem od „Bělomorky“.

Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem.