Básně Bolesłava Le´smiana patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším dílům polské literatury po stránce obsahové i formální. Kniha Rostla višeň na královském sadě zahrnuje výbor veršů ze čtyř básnických sbírek (Sad na rozcestí, Louka, Stinný nápoj, Lesní dějba). Le´smian čerpal k některým básním motivy z lidové poezie polské i cizí a spojoval je s filozofickým zamyšlením. Stíral hranice mezi konkrétním děním a absurditou. Často užíval archaismy, dialektismy a tvořil slova nová. K nejkrásnějším básním patří četné balady a milostná poezie. Jeho místo v polské poezii nejlépe charakterizoval Zygmunt Kubiak: „Jsou umělci velcí svou univerzálností, tím, že obsáhnou obrovskou oblast různých věcí, které mohou člověka zajímat. A jsou umělci velcí absolutní neopakovatelností své vize, tím, že ukazují věci, jež by bez nich nikdo nespatřil. Do této druhé kategorie patří Le´smianova velikost. Byl Le´smian. Do konce světa nebude druhý Le´smian." Bolesłav Le´smian (1877?1937) narozen ve Varšavě, dětství prožil na Ukrajině, vystudoval práva. Před první světovou válkou často pobýval v cizině, zejména v Paříži. Po válce se stal notářem v Hru- bieszově, od r. 1922 v Zamo´sci, v r. 1933 byl zvolen členem Akademie polské literatury, přestěhoval se do Varšavy a věnoval se literatuře. Své první básně uveřejňoval od r. 1901 v časopisu Chiméra. Napsal čtyři básnické sbírky: "Sad na rozcestí“ (1912), „Louka“ (1920), „Stinný nápoj“ (1936) a „Lesní dějba“, která byla vydána posmrtně v r. 1938. Osobitým způsobem převyprávěl orientální pohádky „Sezamové báje“ (1913). Ohlasy polských pohádek „Polské báje“ vyšly až v r. 1956 v Londýně. Psal také literární kritiky a eseje.