Jedním z důsledků případného vítězství nacistického Německa ve druhé světové válce měla být naprostá germanizace českých zemí, s nimiž se počítalo jako s nedílnou součástí Třetí říše. K tomu však bylo nejprve zapotřebí vyřešit tzv. českou otázku, tedy najít způsob, jakým se vypořádat s česky mluvícím obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava. Část Čechů čekalo poněmčení, zbytek nejspíš deportace na východ. Klíčovou roli při výběru měla přitom hrát rasová hlediska v duchu nacistické ideologie. Hlavním tématem knihy je teorie a praxe nacistické germanizační a rasové politiky vůči Čechům. Autor porovnává různé koncepty a plány pro „řešení české otázky“, věnuje se snaze o ovládnutí české půdy a přípravě německé kolonizace. Stěžejní část textu ale leží v rasistických prvcích germanizačního úsilí nacistů, přičemž se autor nespokojuje s pouhou interpretací dochovaných výsledků rasových šetření, ale snaží se detailně osvětlit vlastní proces selekce, a to na konkrétních případech lidí, kteří se z různých důvodů „rasovým prověrkám“ podrobili. Vyvrací přitom řadu zažitých mýtů, jež se dodnes k rasistické politice vůči Čechům během německé okupace vztahují.