Levné Literatura faktu

Publikace představuje úspěchy československého a českého výtvarnictví na Světových výstavách po druhé světové válce. Brusel, Montreal, Ósaka, Sevilla, Hannover, Aichi.

Václav Makrlík se ve své knize Češi a Evropa pokusil publicistickou formou vyložit české politické dějiny z hlediska začleňování našeho národa do dobových evropských struktur. Ukazuje, jak nacionalistická a později komunistická historiografi e tyto kroky bu.

Zdrcující autobiografický příběh vyprávěný matkou, jejíž dcera onemocněla autoimunitní encefalitidou. Popisuje v něm všechna úskalí této nemoci, ale i naději na vyléčení. Román, který napsal sám život.

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče.

Kniha „Bučovice včera a dnes" autorů Jana Růžičky, Martiny Haškové, Josefa Brychty a Jaroslava Pokorného nenabízí pouze pohled do historie města díky dobovým fotografiím, ale ukazuje i srovnání s jeho současnými fotografiemi.

Jak to vypadá, když se punkový bubeník rozhodne nepít, nekouřit a nedrogovat? Lukáš Vincour napsal autobiografickou knihu o tak trochu netradiční cestě člena několika úspěšných hudebních skupin.

V padesátých letech 20. století zadržely československé bezpečnostní orgány poblíž státní hranice s Polskem člověka, který byl hluchoněmý a trpěl ztrátou paměti.

Jakmile vykročíme ze dveří, obklopí nás příroda. Všude probíhají tisíce malých i velkých dějů, které jsou často fascinující a krásné – pokud si jich vůbec všimneme.

Sedmý svazek z řady klasické filosofie soustřeďuje hlavní teoretické předpoklady racionálního zdůvodnění a výkladu mravnosti.

Výbor studií československých sinologů světového renomé, Jaroslava Průška (1906–1980), Mileny Doleželové – Velingerové (1932–2012) a Zbigniewa Słupského (1934), kteří svým badatelským dílem z šedesátých a sedmdesátých let 20.

Rázovité vyprávění výboru z díla skrovenského kronikáře a lidového vypravěče Františka Malátka nazvané Pod Převrátí oslovuje nejen dříve narozené čtenáře.

Kniha se věnuje zajímavé, byť málo připomínané kapitole z dějin české avantgardy, jihočeské skupině Linie, která působila ve třicátých letech 20. století v Českých Budějovicích, a především jejímu ústřednímu představiteli, Josefu Bartuškovi.