Knihy kultura a dějiny umění

Autor v této knize pohlíží na Friedricha Nietzscheho a jeho vrcholné filosofické dílo jasnovidným pohledem, který zachytil mimo jiné následujícími slovy:…Myšlenkové světy v duši Friedricha Nietzcheho jsou osvětleny světlem ducha druhé poloviny 19.

Kniha se zabývá vývojem lidského vědění a jeho směřováním k vyššímu poznání. Od Platona, Aristotela a další řecké filosofy, přes křesťanství, Jakuba Böhma, Paracelsa až po naši dobu. Všude tam můžeme sledovat zápas materialismu s duchovním pohledem na svět.

Co je ,,já"? Co je ,,druhý", co je ,,svět"? Kdo je onen ,,prožívající", který, jak se zdá, spojuje oba póly dohromady? Co je podstatou zkušenosti neboli prožitku, který právě teď, v tomto okamžiku, zažíváme?

Tato kniha vysvětluje princip medicínového kruhu a učení, které vyjadřuje, jak chápou život indiáni kmene Černonožců. Můžeme jej však aplikovat na jakýkoli životní styl, kulturu nebo národ, protože se týká lidské bytosti jako takové.

Kniha Kulturní vzorce patří k nejznámějších klasickým dílům kulturní antropologie. Je zároveň teoretickým základem pro pochopení kulturního relativismu.

V této knize se píše o touze najít hlubší smysl života, o hledání, jež započala před čtvrt stoletím a stále pokračují.

Kolektivní monografie Růže je rosa e rose est růže, věnovaná významnému romanistovi a překladateli Jiřímu Pelánovi, je soustředěna k tématu překladu jako stěžejního kulturního fenoménu.

Stál-li epik Homér v 8. století př. n. l. u počátků řecké a vlastně i evropské literatury, stojí v 5. století n. l. na jejím konci epik Nonnos z Panopole píšící stále týmž jazykem i metrem a nacházející inspiraci v obrovském pokladu řeckého bájesloví.

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století.

Jádrem projektu je diferenční nářeční slovník vybudovaný na lexikálním materiálu z 52 východoslovenských rusínských obcí.

Okamžitý bestseller Wall Street Journal a USA Today. „Zatímco učebnice dějepisu jsou plné příběhů o obsedantních vizionářských géniích, kteří s naprostou, téměř iracionální silou přetvořili svět k obrazu svému, zjistil jsem, že dějiny tvoří také jedinci.

Říká se, že strach je špatný rádce, ale co když je to přesně naopak? Možná bychom mu měli bedlivě naslouchat, a pak udělat přesný opak toho, co nám radí. Strach není opakem odvahy, ale jejím hybatelem. Odvaha je pak cílená práce se strachem a triumf nad ním.