Knihy kultura a dějiny umění

Sborník k životnímu jubileu Filipa Karfíka nabízí barvitý a citlivý obraz filosofa, filologa, pedagoga a profesora antické filosofie a odhaluje, jaký vliv měl a má na druhé.

Žákovské korpusy se staly významným zdrojem pro poznání žákovského mezijazyka a významným stimulem pro různé oblasti studia a výuky cizího, resp. druhého jazyka.

Kurz kresby pro výtvarníky je příručka pro všechny, kteří se chtějí opravdu naučit kreslit.

Záměrem této knihy je seznámit čtenáře s celou problematikou kreslení. Přibližuje základy kreslení a poté, když čtenář získá sebedůvěru, seznamuje i s náročnějšími a obtížnějšími oblastmi kresby.

Kreslení lidské postavy je pro výtvarné umělce největší výzvou. Tělo je v pohybu, neustále se mění, a protože je každý člověk jedinečný, při zachycování lidského těla se budete vždy setkávat s novými a novými aspekty kreslení.

Rituál nemůžeme opominout v úvahách o počátcích lidské kultury ani o jejím následném vývoji. Rituál je součástí toho, co znamená být člověkem. Stejně jako vyprávění, sport či hudba, i rituál definuje a obohacuje kulturu.

Tato kniha je pro všechny, kteří touží po hlubokém vztahu. Čím hlouběji se s určitou osobou dostaneme, tím více se dozvíme i sami o sobě, neboť více nedokonalostí vyplouvá na povrch. Čím méně toho budeme v sobě schovávat.

První souhrnná publikace o českém sochaři a restaurátoru Arnoldu Bartůňkovi (1955) představuje jeho formální a umělecký vývoj od 80.

Stěžejní dílo Barucha Spinozy, významného nizozemského filozofa 17.

„Realita“ je jedním z nejčastěji zneužívaných slov ve všech jazycích světa. Všichni věříme, že víme, co se pod ním skrývá. Jsme-li však dotázáni, zjistíme, že má tolik různých významů, kolik je lidí na zemi.

Historické fotografie Prahy jsou využívány jako ilustrační a dokumentární materiál v mnoha publikacích a jejich výběry či edice patří na knižním trhu k nejoblíbenějším. Kniha Nejstarší fotografie Prahy si ale vytkla vyšší cíl.

Svazek přináší první úplnou edici Pamětí překladatele, prozaika a divadelního kritika Bedřicha Frídy, v nichž autor vzpomíná především na svého bratra, spisovatele Jaroslava Vrchlického.