Knihy kultura a dějiny umění

Reprezentativní publikace mapuje hlavní obrysy vývoje i aktuální stav brněnské filozofické fakulty, která vždy patřila k předním českým vysokoškolským institucím a osobnosti s ní spjaté spoluurčovaly ráz celého regionu.

Kniha komplexně a fundovaně představuje jednu z nejvýraznějších kulturních událostí třicátých a čtyřicátých let 20. století – anketu o „nejzajímavější knihu“ pořádanou pravidelně v letech 1928–1941 a 1946–1949 deníkem Lidové noviny.

Ústní disputace byla po dlouhá staletí neodmyslitelným jádrem univerzitního kurikula. Je až s podivem, že se na něco tak elementárního a stěžejního mohlo zapomenout natolik, že se nyní jen s velkými obtížemi skládá mozaika pravidel a procesů kdysi tak slavné praxe.

Monografie se zaměřuje na problém, který obvykle není spojován se středověkou filosofií: otázku aktivity subjektu v jeho kognitivním vztahu ke světu, a to především na rovině smyslového vnímání. Toto zkoumání se opírá o texty tří františkánských myslitelů 13. a 14.

Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského.

Podrobná historie jedné z nejvýznamnějších a nejznámějších plzeňských budov. Kniha popisuje její výstavbu, první vězně, zázemí věznice, ale také slavné útěky, známé politické vězně i její chmurnou historii – politické procesy z padesátých let.

Od šesťdesiatych rokov, kedy vyšiel Zamarovského zborník Utopisti a Šimečkove knihy o utópiách, nevznikla na Slovensku kniha, ktorá by systematicky spracovávala tému dejín utópií a utopizmu z pozície systematickej filozofie.

Kniha Natural jednoho z nejznámějších českých sochařů Lukáše Rittsteina (lautreáta ceny Jindřicha Chalupeckého a vedoucího ateliéru sochařství na Pražské Akademii výtvarných umění) je nejen monografií.

Sbírka stručných i rozmáchlých úvah o problematických jevech z široširých bojišť češtiny, na něž autor narazil jak v souvislosti se svou profesí jazykového korektora, tak i vůkolem sebe.

Originální monografie se detailně věnuje tématu, které se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historiků umění a architektury – dějinám kulturních domů. Éra jejich výstavby se počátkem devadesátých let 20.

Velkým tématem moderní doby se po roce 1800 stal sám umělec, jeho postavení ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku.

Táto kniha rekonštruuje slovenskú literárnu kritiku v medzivojnovom období, predovšetkým v jeho druhej polovici. Je venovaná štyrom osobnostiam: Jánovi E. Borovi, Michalovi Chorváthovi, Jánovi Igorovi Hamaliarovi a Alexandrovi Matuškovi.