Knihy kultura a dějiny umění

Prvotina, jíž tehdy mladý petrohradský filosof vstoupil do filosofické arény a rozvířil v obci univerzitních akademiků dalekosáhle diskuse, zůstává nadále cenným impulsem: nebát se kriticky promýšlet hodnotná témata metafyziky.

Hudebně-literární slovník doplňuje českou lexikografickou literaturu o nový pohled na hudební tvorbu v celosvětovém kontextu.

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen.

Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje.

Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře.

Jádrem knihy Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelář prezidenta republiky, Magistrát hlavního města Prahy či Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Divadla Spejbla a Hurvínka.

„Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní.

Kniha Ars vivendi sa zaoberá vybranými postavami antického, renesančného a moderného myslenia, ktoré spájajú filozofiu s umením (lat. ars) a životom (lat. vita) či žitím (lat. vivo). Výsledné spojenie „umenie žiť“ (lat. ars vivendi) alebo umenie života (gr.

Autor knihy se věnuje poblematice ohrožení zdraví. Nezabýva se však výlučne problémy, na něž se soustředuje současná oficiální medicína, ale také alternatívními pohledy na lidské zdraví a tedy i netradičními způsoby léčby.

Maďarská filosofka Ágnes Hellerová (nar. 1929) patří ke světově uznávaným představitelům tzv. Budapešťské školy, kterou založil její učitel György Lukács. Pod jeho vlivem se profilovala marxisticky, od 50. let 20.

Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, vede autora k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov – prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci.

Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují.