České drama očima mladých divadelníků. V situaci, kdy se zdá, že současné české divadlo obecně podceňuje působivost slova, dokazují mladí režiséři, dramaturgyně a kritička, že alespoň část nastupující generace divadelních profesionálů vyhledává díla, kde se básnické kvality textu stávají základem scénické poezie i nedílnou součástí jevištního obrazu. Autoři přitom vycházejí z vlastní zkušenosti, když reflektují konkrétní práci na obou stranách divadelní rampy – z pohledu tvůrce i diváka. V inscenacích, o nichž píší, v jejich dramaturgicko-režijních i teoreticko-kritických analýzách a recenzích věnují pozornost jednotlivým dílům české dramatiky – od klasika 19. století J. K. Tyla přes hry Karla Čapka, Františka Langera až k Josefu Topolovi a současným autorkám Lence Lagronové a Magdaleně Frydrych Gregorové.