Kniha o tradičním indickém herectví se zaměřuje na specifickou formu komunikace herce s divákem – na řeč muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Jde o svébytný komunikační systém, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrktu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxi kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali.