Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle především zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. Nové vydání tohoto překladu přináší původně dvoudílnou publikaci v jednom svazku. První díl obsahuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část navazuje druhý díl s přehledem loutkového divadla v Anglii a tzv. „severských“ zemích, čímž autor míní země na sever od Alp.