Publikace se zabývá formováním programově slovenské výtvarné moderny v období první Československé republiky (1918–1938) v kontextu oficiální ideologie čechoslovakismu a ve vztahu k českému výtvarnému umění. Pro mnohé umělce, teoretiky a historiky umění na území Slovenska, kteří jako součást inteligence cítili povinnost v nově zformovaném státě vytvářet a potvrzovat národní identitu prostřednictvím umění, bylo hledání slovenskosti v umění zásadní. Toto hledání bylo ovlivněno charakterem česko-slovenských kulturních vztahů, vzájemnými nedorozuměními a stereotypy. Podoby slovenského modernismu se utvářely v úzké vazbě na českou modernu a zároveň jako rezistence vůči ní. V tomto smyslu můžeme zdůrazňování slovenskosti ve výtvarném umění, a to i důrazem na námět, považovat za snahu nesplynout umělecky s proudem české moderny. Tato studie tak sleduje, jakým způsobem se konstruuje národní identita prostřednictvím výtvarného umění a jakou roli při tom sehrává širší kulturní a politické pozadí uměleckého provozu.