Ústředním tématem publikace je sledování baletního umění pod zorným úhlem typu dějového baletního divadla.
Z tohoto pohledu autor prioritně charakterizuje původní hudební tvorbu určenou baletním představením. Sleduje také její druhotný nepochybný přínos do koncertní dramaturgie, kde nejlepší díla žijí samostatným koncertním životem, ať již v kompletním tvaru, nebo v autorsky sestavených suitách. Jde o díla 20. století, v němž právě moderní hudba inspiruje choreografy k obohacování baletní techniky.
Je zdůrazněna základní průkopnická umělecká síla Ruského baletu Sergeje Ďagileva v Paříži. Publikace současně ukazuje velký přínos české baletní tvorby, zejména v dílech Bohuslava Martinů, což nebylo dosud takto publikováno. Hodnotí zakladatelský přínos Oskara Nedbala a vstupy Vítězslava Nováka na baletní scénu, jakož i přehledy domácí a zahraniční tvorby.