V novém románu Anny Gavaldy poznáváme nevšední příběh lásky dvou studentů, zdeptaných a uzavřených bytostí, kterým teprve vzájemné sdílení dětských traumat a trablů pomůže dospět. Ti dva se osudově setkají při Mussetově hře S láskou nejsou žádné žerty, kterou povinně hrají ve škole, a díky magickému působení divadla, kdy si mohou vzájemně jako postavy na jevišti říct, že jsou krásní, tomu nakonec začnou věřit. Hlavní hrdinka Billie nám o této proměně vypravuje. Nerespektuje žádná tabu, dotýká se ožehavých témat: bídy, prostituce, homosexuality, násilí, opuštěnosti… Vypráví syrovým, hovorovým jazykem, s náhlými zlomy, barvitými líčeními, hraje si se slovy, to všechno hlasem mladé vypravěčky, sice zdeptané životem, ale bojovné. Je to příběh lásky a přátelství, v němž se prolínají ušlechtilé city a předstíraná naivita…

 

Chloé, matka dvou dětí, kterou právě opustil manžel, tráví pár dní ve venkovském domku se svým tchánem. A kupodivu nejen Chloé, ale i tchán jsou tam proto, aby si lízali rány. Děje se tak prostřednictvím vzájemných rozhovorů, a jelikož Chloé bývá sarkastická a tchán je střídavě bohorovný a rozpačitý, rány se zprvu především jitří. Aby k sobě našli cestu, musí se objevit Mathilde, osudová žena z Hongkongu. Mathilde je už minulostí – ale možná těm dvěma pomůže lépe vykročit do budoucna…