O Češích se říkává, že jsou závistiví, že neumí být spontánně družní a tolerantní. Je to pravda? Jak ji zjistit, když skrývané negativní emoce nelze vyčíslit statistikou. Můžeme vycházet jen ze zkušenosti, zažitých situací a příběhů. Někdy je kontaminuje naše paranoia a nedůvěra, leckdy jsou následkem kouzla nechtěného a je v nich obsažen i humor. Kniha Závist v Čechách má podtitul Podoby přátelství, Podoby závisti. V plnokrevně vykreslených příbězích mapuje především závidění úspěchu, které je často mučivější než jen závidět sousedovi kozu.
Příběhy přátelství a závisti v této knížce jsou pestré a často překvapivé. Autorka sarkasticky líčí řevnivost a faleš, většinou mezi psavci či lidmi kolem televize, nešetří ani sebeironií. Proud zklamaných nadějí je však prosvícen situacemi, v nichž se projevuje čiré, nekomplikované přátelství.