O tom, jaká byla Šumava v dobách jejich dětství a mládí, vzpomínají její rodáci. Každý příběh je jako kamínek do mozaiky obrazu Šumavy před válkou, za války a po válce. Eduard Steun ve svém příspěvku Vznik a zánik samoty Steindl (U Matesa) píše, že jako klukovi mu tato hájovna připomínala chaloupku z pohádky. Dnes z ní zůstal na louce jen obrovský komín s udírnou obrostlý keři. Karel Větrovec pokračuje v psaní svého životního příběhu doplněného zajímavostmi z kroniky Kašperských Hor, kterou léta jako kronikář píše. Karel Ešner se jako malý kluk začátkem šedesátých let tiše účastnil pravidelných dýchánků starých pánů včetně svého dědy, kteří vzpomínali na své mládí a mimo jiné i na to, jak po Otavě kdysi plavaly vory. Ivana Šafránková, dcera věhlasného šumavského kapelníka Karla Polaty, přispěla vzpomínkou na hudební začátky svého otce a jeho setkání s později proslulým Rudolfem Firkušným. Jistě vás zaujme i osobité vzpomínání Jana Koppa a vyprávění nejen o životě v Roklanské hájence od Eriky Zemanové.