Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.