Děti představují důležitou součást lidské společnosti, byť jejich hlasy se z dávné minulosti ozývají jen zřídka. V této monografii autorka odkrývá a rekonstruuje svět dětí římských občanů v období římského císařství. Zabývá se strukturou a společenským rámcem života dítěte v rodině a společnosti římské říše a jejich proměnami v čase, zejména potom problematikou násilí a smrti v životě dětí. Analyzuje setkání dětí s násilím a smrtí, zkoumá roli dítěte jako oběti v mezních situacích (při střetu s násilím či smrtí) i jako aktivního činitele, který sám může překračovat společenské normy a dopouštět se násilí či jiné formy trestné činnosti, nebo se musí vypořádávat se smrtí – vlastní i svých blízkých.