Kniha Luďka Březiny je zásadním příspěvkem k poznání vztahů a vazeb jednotlivých vedlejších zemí České koruny na konci středověku a v raném novověku – až k historickému mezníku, třicetileté válce, která přinesla odtržení této země od České koruny.
Na příkladu Dolní Lužice zkoumá proměny vztahů mezi pražským centrem, zemským správcem a místními stavy a tím i zároveň míru integrity celého soustátí. Sleduje stoupající uvědomění dolnolužických stavů a jejich vzrůstající vliv na správu své země a zároveň i odstředivé tendence, které vždy byly silnější, pokud došlo k oslabení centrální moci.

Autor založil svoji práci na několikaletém výzkumu v německých a českých archivech a přinesl řadu cenných a zatím nepublikovaných poznatků.