Historické romány

Jsou čtyři roky po válce a do psychiatrického sanatoria v Bavorsku, kde se léčí převážně prominenti fašistického Německa, je umístěn muž, který neví, jak se jmenuje, ani kým byl za války.

Wolfram Katzinger z Olšové se usadil na králem zastaveném hradě Ojvíně a doufá, že toto sídlo bude dostatečnou ochranou pro jeho rodinu, neboť jako johanitský rytíř a králův nepostradatelný služebník bude muset hrad často opouštět.

Píše se rok 1422 a boj v Čechách se rozhořel s plnou intenzitou.

Wolfram Katzinger z Olšové, někdejší johanita, jehož jediným majetkem je jeho meč, vynikající kůň, statečnost a umění boje, stojí věrně ve službách krále Jana.

Pán Milána Gian Galeazzo Visconti usiluje o vévodskou korunku, kterou mu však může udělit jenom Václav IV., král český a římský.

Píše se rok 1316. Boj o moc v Čechách neustává a ani uvěznění Jindřicha z Lipé na Týřově situaci nevyřešilo. Poměr sil se stále přeskupuje.

Lukášovi, platnéřskému tovaryšovi, se podařilo za přispění svého příznivce Lorenza Scorsiniho šťastně uniknout z Prahy, kde mu bylo několikrát ukládáno o život. Co mu asi přinese jeho nový domov, Miláno?

Strach ovládl Staré Město pražské a není radno vycházet po setmění. Lidé si ale nejsou jisti životem ani za okovanými dveřmi svých domů. Jsou vyloupeny truhly cechů na Staroměstské radnici a rychtář Pardus si již začíná zoufat.

Jindřich z Lipé sedí ve věži pevného hradu Týřov, ale pokud si král Jan Lucemburský myslel, že když přidusí a později možná i odsekne hlavu hydry odbojných českých pánů, mýlil se.

Král Jan Lucemburský se snaží upevnit si své postavení navzdory odporu velmožů, kteří si představovali, že se nezkušený mladíček stane jejich loutkou. Mezitím roste moc jak Jindřicha z Lipé, tak Petra z Rožmberka.

Je mrazivá noc, leden roku 1421, a k bráně Drkolné, malé tvrze v podhůří Šumavy, přijíždí do sedla zhroucený a těžce zraněný jezdec… Tak začíná děj volně navazující na předešlé romány Čtvrtý králův pes a Čas vlků.

Někdejší johanitský rytíř Wolfram Katzinger z Olšové se s řádem johanitů rozchází. Je ale vůbec možné opustit řád bez ztráty cti?