Knihy film, divadlo a muzikál

Purkyňův Politizující kovář je jeden z klíčových obrazů českého 19.

Nová edice Hry VH do kapsy nabízí studentům, a nejen jim, jedinečnou možnost mít vždy po ruce divadelní hry Václava Havla, i když právě nemají přes rameno přehozený batoh nebo tašku.

Dálkový výslech Václava Havla je nejosobitější a také nejúspěšnější knihou našeho bývalého prezidenta. Je vyznáním jeho vztahu k lidem, umění, politice a je i jeho životopisem.

Leopold Kopřiva, doktor filozofie, který je vmanipulován do role „hrdiny“, na konci Havlovy hry z roku 1975 vykřikne: „Dejte mi všichni pokoj!“ Largo desolato je dramatickým obrazem „absurdní doby“, doby normalizace.

Unikátní sbírku 310 českých lidových písní, zaznamenaných učitelem Václavem Havlem v okolí Českého Dubu v roce 1910, lze z hlediska významu pro poznání severočeského folkloru srovnat s písňovými sběry Josefa Štefana Kubína nebo Pavla Krejčího.

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu.

Obsáhlý výbor z esejistického a publicistického díla Václava Jamka (* 1949), jednoho z nejvýznamnějších současných českých spisovatelů, vynikajícího překladatele z francouzštiny, nositele literární ceny Medici.

Pod neustávajícím útokem střepů obrazů, problémů vzdálených i blízkých, konfliktních perspektiv a možností, kterou jsou podmíněné a zaujaté, pod tlakem toho všeho se mění náš vztah k interpretaci.

Infekce je album aktuální, ačkoli dvaceti lety od vlastního zrodu usvědčené z nadčasovosti. Fotografie začaly vznikat v roce 2001 jako dialog umělce-fotografa Václava Jiráska a vydavatele Dana Trávníčka.

Jak už sám název a přebal knihy napovídají, je více než zřejmé, že rodinná historie světově proslulého a takřka nedotknutelného Václava Havla skrývá jedno velké tajemství. Žije mezi námi jeho biologický sourozenec, tedy třetí bratr Václava a Ivana, muž.

Nejen při sběru materiálů pro autorovu knihu o Lídě Baarové a její „berlínské éře“ v letech 1936–1938, ale i předtím i potom se autor dostal k celé řadě podkladů, které se nějakým způsobem týkaly (resp.

Umřít pro film? rozhodně není obvyklá memoárová kniha o tom jak jsme kdy co natáčeli a jak u toho bývalo veselo.