Vlastnictví patří mezi základní instituty soukromého práva již od starověku. Moderní pojetí vlastnictví má své ko-řeny v právu římském, které položilo základy většině jeho hlavních atributů. Římská právní věda se velmi podrobně zabývala především praktickými strán-kami vlastnictví, zejména pak rozlič-nými způsoby jeho nabývání, které roz-dělila do několika typů a vytvořila pro ně speciální pravidla. Předkládaná kniha se soustředí na nabývání vlast-nictví způsoby odlišnými od převodu vlastnictví, jmenovitě pak vydržením, přírůstkem, zpracováním, smísením, nálezem pokladu a dalšími. Autoři při-stoupili k tématu komparativním způ-sobem, a proto srovnávají konkrétní nabývací instituty římského práva s platným občanským zákoníkem.