Kongres, pořádaný v pětiletých intervalech z iniciativy Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., byl tentokrát orientován spíše metodologicky – k zamýšlení se nad „jinakostí“ v české literatuře přivedl do Prahy přes 150 badatelů z celého světa. Jednání bylo uspořádáno do čtyř tematických bloků, které reprezentuje i čtveřice sborníků: Česká literatura rozhraní a okraje, Česká literatura v perspektivách genderu, Česká literatura v intermediální perspektivě a s přihlédnutím k máchovskému výročí roku 2010 též Máchovské rezonance. Literární věda se věnuje tvorbě Karla Hynka Máchy už řadu desetiletí a prozkoumala ji do nejjemnějších nuancí. Poněkud stranou dosud však zůstával tzv. druhý život díla v uměleckých i jiných ohlasech a jeho intertextové vazby.
Studie obsažené v tomto sborníku se proto soustředí přednostně k tvorbě básníků a prozaiků, kteří se svým dílem hlásili k Máchovu odkazu a čerpali z něj inspiraci. Jinou cestu k porozumění významu Máchova díla nabízejí příspěvky, které jej zařazují do kontextu evropského a zejména středoevropského romantismu. Nabízí se rovněž příležitost k úvahám nad vlivem interpretací jeho textů na formování pražského literárněvědného strukturalismu.