Výklad práva je nedílnou součástí mechanismu fungování práva. Interpretace je pak o to těžší, pokud jeho předmětem má být právo tak staré, jako v Digestech, zákoníku císaře Justiniana z roku 533. Jde o text, který je kompilací úryvků stovek děl několika desítek autorů žijících v rozmezí tří set let. Kapitoly tvořící tuto knihu jsou zaměřeny na různé oblasti římského práva. Jedná se o rozbor použití termínu familia označující obvykle rodinu, ale nejen ji. Dále zde čtenář nalezne problematiku stručně označovanou jako fructus sine usu, tedy nabývání plodů z věci, k níž nabyvatel nemá užívací právo a otázky vztahu dědické posloupnosti podle závěti a posloupnosti intestátní. Závěrečná kapitola je pak z oblasti římského trestního práva a věnována je specifickému trestnému činu zvanému crimen falsi. Jako celek si tedy kniha klade ambici ilustrovat úskalí, kterým musí čelit právník studující římské právo obsažené v justiniánských Digestech.