Monografie se zaměřuje na problematiku genderu v jazyce – zkoumá vliv genderového faktoru na frazeologii tří příbuzných jazyků (běloruštiny, polštiny a češtiny). Autorka provádí analýzu jazykového materiálu z hlediska lingvokulturologického. V rámci svého výzkumu sleduje formální shody a rozdíly mezi jednotlivými jazyky, primárně se však snaží odhalovat odlišné a shodné rysy ve vnímání muže a ženy, jejich povahy a chování ve třech slovanských kulturách. Na základě klasifikace a hodnocení shromážděného materiálu podává podrobný popis konceptů „muž“ a „žena“ ve frazeologii. Práce mimo jiné řeší otázku, zda je možné hovořit o upozadění žen v jazyce ve frazeologické rovině a do jaké míry je tento jev ovlivněn sociálními faktory oproti faktorům ryze jazykového rázu.