Kdy začínáme stárnout? Ve třiceti, padesáti či sedmdesáti? Možná i později – přijde na to, říkají vědci. Každopádně je nade vší pochybnost prokázáno, že způsob, jakým žijeme, má na mladistvost a chuť do života v pozdějších letech zcela zásadní vliv.

Posvátný vzor Květu života, primární zdroj všech fyzických forem, je v tomto druhém svazku prozkoumáván ještě do větší hloubky.

Kdysi veškerý život v univerzu znal Květ života jako vzorec stvoření – geometrický tvar, který nás přivádí do fyzického bytí a vyvádí z něj. Pak jsme z velmi vysokého stavu vědomí upadli do temnoty a zapomněli na to, kým jsme byli.

My lidé jsme byli před dávnými časy ve své podstatě velmi odlišní, než jsme nyní. Komunikovali jsme mezi sebou způsobem, kterému nyní v moderních dobách rozumí už jen velmi málo lidí.

V našich hektických moderních životech je často obtížné vyhradit si chvíli na péči o svou duši.

Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky.

Třináct starých indických posvátných textů – nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna.

První část čtyřsvazkového díla zahrnuje některé hymny a písně z véd, výňatky z komentářů bráhman, výběr z upanišad, vybrané partie ze šáster, Bhagavadgítu, několik dalších kratších textů z Mahábháraty a ukázky z purán.

Jak vznikaly tradice, které dodržujeme dodnes, a co je pro ně typické? Vraťte se společně s námi v čase a objevujte kořeny společenských událostí, svátků a obřadů, které známe z vyprávění dědečků a babiček, ale i zvyků, které dnes bereme za naprosto běžné.

Nejen uzdravit se, ale i zakusit boží moc, potvrdit pravost křesťanské víry nebo zvýšit kvalitu života – to všechno mohou být motivy, proč je pro tolik křesťanů záležitost nadpřirozeného uzdravování v posledních dobách tak atraktivní.

Kniha nádherným způsobem popisuje historii hlubinného dobývání nerostů a historii hutnictví. Byla považována za základní učebnici více než 200 let a ještě ve dvacátém století vyšlo její anglické, německé i české vydání.

Krišnamurti byl indický filozof a významný duchovní učitel 20. století. Bývá spojován i s Teosofickou společností, přestože se od ní později oddělil, jelikož nechtěl patřit ke žádnému kultu, organizaci či náboženskému hnutí.