Knihy esoterika a náboženství

Sestává život křesťana jen z toho, že neustále úzkostlivě prověřuje, co je dovoleno, co je zakázáno a co se nedoporučuje? Nebo spočívá poselství evangelia, a z něj vycházející život, v něčem důležitějším?

V šedesátých letech se říkalo, že „astrologie nemá s logikou nic společného“ – a s pomocí tohoto oslího mostu se celá generace učila pamatovat si rozdíl mezi astrologií a astronomií.

Sny jsou jako dopisy sobě samotnému – čestné a neúplatné dopisy, jež nám ukazují i naše stinné stránky. Jejich řečí je řeč symbolů a obrazů. Sny chtějí být rozluštěny.

„Náš vnitřní život je stejně ohromující, nepochopitelný a záhadný jako nekonečná rozlehlost vesmíru.“ ADYASHANTI Svůj život obvykle popisujeme a vnímáme přes lupu příběhů.

Milost – rozporuplné slovo, alespoň v češtině. A přece jde o stav bytí, kterého je nám tolik zapotřebí. Adyshanti, mladý u nás ještě neznámý autor, se zabývá příčinami utrpení, které si ale často způsobujeme sami.

Benedikt-Joseph Labre (25. nebo 26. 3. 1748, Amettes – 16. 4. 1783, Řím) nechodil po světě dlouho. Zemřel mlád, v Římě, v předvečer Francouzské revoluce, avšak délka života nerozhoduje. Rozhoduje intenzita, přínos, svatost.

Reprint knihy, která vyšla v roce 1922. Předmluva rabína smíchovské obce židovské dr. S. Arje, zabývající se chasidismem a tradicí Kabaly.

Hebrejské slovo kabala znamená podání (tradici).

První část překladu významného díla islámsko-arabské civilizace – kniha ?abaqat al-Mutazila (Generace mutazilitů – tj.

Kniha přináší dopisy, v nichž si oba autoři v průběhu jednoho roku sdělovali své sny, přemýšleli o nich a zkoumali, zda by mohli najít některé zákonitosti nočního snění, aniž by se přitom opírali o psychoanalytické nebo jakékoliv jiné teorie snu.

V tomto svazku přinášíme šest úvodních christologických otázek, jimiž začíná třetí část Teologické sumy (STh III, q. 1–6). Tomáš zde zaměřuje pozornost na tajemství vtěleného Slova. Nejprve osvětluje otázku vhodnosti vtělení Boha (q. 1).

Svatý Šarbel (1828–1898) je velký světec patřící k východní maronitské křesťanské církvi. Už během života jej spolubratři i lidé v okolí považovali za Božího muže, obdařeného mnohými charismaty; když zemřel, děly se u jeho hrobu zvláštní úkazy.

Všude zaznamenáváme vzestup zájmu o náboženství. Jednoznačně to platí o judaismu a islámu, které se ve Francii stále více prosazují. Křesťanství bylo podle konkordátu podepsaného Napoleonem Bonapartem „náboženstvím většiny Francouzů“.