"Ze stromů padají první listy a lidé podřimují v slábnoucím slunci…" Takový je zhruba rámec příběhu o chorobné, stravující touze afrického kouzelníka po moci a čisté, nezištné lásce obyčejné dívky. Poklidné, téměř idylické vyprávění, v němž se docela samozřejmě prolíná fantazie s realitou a kde se poezie zdá být smyslem života, je v rychlé změně rytmu rozmetáno vpádem faustovského příběhu, plného vášní a strachu a směřujícího ke konečnému vyrovnání. Vtipná zápletka ústředního motivu je lemována básnickým, jemně ireálným světem přátel, rozprávějících si pokojně své příběhy. Zdánlivě přísně oddělené světy se ale v samotném závěru v nečekaném rozuzlení spojí…