Levné Česká klasická literatura

Arnošt Lustig byl jedním z nejvýznamnějších světových spisovatelů, kteří se ve svých dílech věnovali holokaustu. Tento román v obrazech představuje hlavní momenty na jeho životní cestě.

Zoje se jednoho dne změní život k nepoznání, když způsobí dopravní nehodu, která vyústí ve smrt člověka.

Moderní klasika z pera populárního spisovatele baví čtenáře už pětadvacet let, neztratila však nic ze svého půvabu.

Krajina a příroda vypadaly na internetu nedotčeně, průzračně, nádherně, mimo veškeré kategorie. Ihned jsem zatoužila ještě jednou, naposledy, překonat sebe sama, své strachy z létání, výšek, z neznámého, ze své kondice a věku – a jet.

Víte, který králík umí lítat? No přece ten, co má na zádech orla. A víte, kdo vás vytáhne ze zoufalství, bídy a drogové závislosti, poskytne vám střechu nad hlavou a všechno, co v životě potřebujete? No přece novodobý otrokář.

Dobrodružný, napínavý i vtipný výlet do historie nakladatelského prostředí Praha, 1874. Dva nakladatelští rivalové uzavírají sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu.

V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv.

Román o osudech jedné české rodiny, o naději a hledání štěstí.

Kniha s výraznými autobiografickými prvky je netradičním ztvárněním osudů čtyř generací jedné české rodiny.

Moje dítě není moje. Martinovi s Terezou, dvěma mladým rodičům šestiletého Jakuba, zní ta slova v hlavě od chvíle, kdy jim Karel s Olgou, rodiče šestiletého Tomáše, řekli, že v porodnici došlo k záměně. Že si rodiny odvezly domů toho nepravého.

Dr. Petr Čornej:… Jsou to krásné, poeticky napsané vzpomínky, navíc nádherně ilustrované. Dr.Jan Lukeš:…Je to zrovna v téhle době nečekaně povznášející čtení.

Štěstí přeje odvážnému a touha po lásce nezná hranice. Náš příběh začíná těsně před druhou světovou válkou, aby se přes roky 1952 a 1968 propojil až v současnosti.

Nový román autorky Vyhnání Gerty Schnirch Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili.