Kniha o horolezeckých tragédiích je smutná. Ukazuje obnažené, neúspěšné aktéry, se kterými se nikdo nechce ztotožnit. Můžeme je jen sobecky litovat, přičemž si sami neuvědomujeme skutečnost, že horolezecký pád je totožný s individuálním pádem někde na rovině, případně na jiném místě. Nejsme silní jen tím, jakého úspěchu dosáhneme, ale i tím, jakým způsobem dokážeme překonat neúspěch či porážku. Horolezce nemůže od jejich vnímání světa absolutně nic odradit. Radost ze svobodného dobrodružství je pro ně nejen zdrojem poučení, ale i seberealizace, a to právě tak, jako je pro filatelistu největším štěstím získat hledané známky do své sbírky, do kolekce. Kniha, kterou berete do svých rukou, není knihou radosti, štěstí z radostného pocitu horolezce, že se mu konečně podařilo dostat se na vrchol a šťastně se vrátit domů, kde mohl se svým příběhem obeznámit široký okruh posluchačů či diváků. Je to kniha o smrti…