Čtvrtý svazek spisů tvoří dopisy, které autor přímo či nepřímo adresoval rodinné přítelkyni Mileně do Švýcarska. Zahrnuje jak dopisy skutečné, tak literární, s jejichž pomocí se autor v emigraci vyrovnával s šokující realitou tzv. jomkipurské války (1973), rozpoutané přepadením Izraele egyptskými a syrskými vojsky v Den usmíření (Jom kipur). Reálně i imaginárně zpravoval svou dávnou přítelkyni o stavu civilního izraelského zázemí i o svém vlastním rozpoložení a sdílel tak prožívanou úzkost o bytí své nové domoviny. Vedle dopisů obsahuje svazek i povídky s jomkipurskou válkou spjaté. Prozaik a scenárista Ladislav Grosman (* 1921 v Humenném – † 1981 v Kironu) pocházel ze slovenské židovské rodiny, dětství a dospívání prožil na východním Slovensku. Za války byl dva roky ve vojenském pracovním táboře, zažil perzekuci i ilegalitu. V září 1945 se přestěhoval do Prahy. Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální, doktorát filozofie získal na Fakultě pedagogiky a psychologie UK. Pracoval jako redaktor a lektor v časopisech a nakladatelstvích, v letech 1965–1968 se stal dramaturgem a scenáristou ve Filmovém studiu Barrandov. Knižně debutoval v roce 1965 novelou Obchod na korze, přeloženou posléze do mnoha jazyků. Kniha próz Nevěsta vyšla v Československu až po jeho emigraci do Izraele. V exilu stačil vydat pouze jednu novou knihu Hlavou proti zdi. Od ledna 1969 působil jako lektor slovanských literatur na univerzitě Bar-Ilan poblíž Tel Avivu, těsně před svou smrtí přednášel také scenáristiku a dramaturgii.