Setkat se s Janem Antonínem Baťou musel být opravdu zážitek. Dnes už může sotva kdo říci, že měl to štěstí. Svérázný Hradišťan, snad trochu hřmotný ale hudebně zdatný a vždy zábavný společník, jenž necestoval jinak, než s tahací harmonikou, opustil republiku, aby se do ní už po válce nevrátil. Mohl by – ale jen v roli obžalovaného v procesu za velezradu, které se nedopustil. A z níž byl očištěn, až teprve když už nebyl na světě. V této knize se dozvíme, co tomu předcházelo: od vraždy ševce, s níž začal celý příběh Baťů, přes učňovská léta u nevlastního bratra Tomáše, až k setkáním s lordem Runcimanem, Edvardem Benešem, ale i G?ringem, ale dalšími politiky rozhodujícími o Československu. Teprve pak začal i v Americe budovat nový Zlín. Nakonec však šel z jedné emigrace do druhé a v Brazílii začal znovu, už potřetí. A když to s botami nevyšlo, pustil se do kolonizace pralesa, jenž osídlil tisíci migrantů. Až konec života strávil soubojem se synovcem, jenž se až po tolika letech přihlásil o klíče k baťovskému království po otci. Kniha je skoro rukovětí jeho života a kromě dosud nepublikovaných fotografií i jeho vlastních statí přináší také dokumenty, pro něž byl odsuzován: pověstný plán na přesídlení republiky do Patagonie či dopisy, jež si nevyměňoval jen s bratrem, ale i spolupracovníky. Knih o Janovi už vzniklo víc, často je až obtížné se v nich vyznat. Tato jde někdy i napříč zužívaným uzancím. Je cestou, jak ho opravdu poznat a možná si ho i zamilovat – navzdory roli, do níž se dostal, jakkoliv někdy i vlastní vinou.