Hluboko v lese Fangorn podřimoval sukovitý, starý, zelený ovčák mezi jemně šumícími stromy svého stáda. Finglas, nebo Leaflock, jak byl pojmenován v běžném jazyce, byl jedním z nejstarších entů; časem zvětralí obři, kteří bděli nad divokými lesy, které kdysi pokrývaly velkou část Středozemě.

V ubývajících letech Třetího věku se tyto velké lesy minulých věků zmenšily na malé a nerovnoměrné zbytky a mezi národy světa se o pastýřích stromů mluvilo jako o mýtu. Opravdu jich zůstalo jen málo a z těch, kteří to udělali, trávili více času spánkem než bděním, sotva rozeznatelní od stromů, o které se starali.
Leaflock byl jedním z nich, ale jen pošetilci by si jeho mírný spánek spletli s bázlivostí nebo křehkostí věku, protože když byl ent vyburcován k žáru na obranu svého stáda, mohl rozpoutat hněv, který otřásl zemí a rozbil kámen.
To by se dozvěděl i Saruman, když ve své pýše spálil lesy Fangornu. Entové, povoláni k akci, pochodovali na jeho pevnost Isengard, a ani kámen, ani oheň; ani šíp ani sekera; by odvrátil jejich hrozný postup, když entové pochodovali do války.