Režie: Hřebejk Jan

Líbánky
Líbánky se odehrávají v čase dvou dnů svatební oslavy. Nevěsta a ženich – Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) tvoří půvabný pár, navzdory tomu, že oba již prošli manželskou zkušeností a odnesli si z ní své šrámy. Tereza zklamané srdce, Radim dospívajícího syna. Jsou však odhodláni zkusit to znovu, jsou přesvědčeni, že tentokrát to vyjde. A zdá se, že svatební oslavy, které probíhají v prosluněném dni v rodinném kruhu v sídle nevěstiných rodičů obklopeném romantickou krajinou, budou skutečně nejkrásnějším začátkem společného života. Ovšem… kdyby se na svatební hostině náhle neobjevil nezvaný host. Jan Benda si brzy získává náklonnost přítomných. Maminky i tetičky mu podstrojují, muži mu bodře nalévají. Kdo to však vůbec je? A odkud se vzal? Je to jen neškodný vetřelec, který se obvykle vmísí do davu s cílem zadarmo se najíst? Nebo se vynořil z minulosti někoho ze svatebčanů? A koho? S Janem Bendou u svatebního stolu dostává romantika trhliny. Toho chlápka je třeba dostat co nejrychleji pryč. Některá tajemství by prostě neměla být prozrazena!
Nevinnost
Cesta z vrcholu na absolutní dno může být velmi rychlá. Někdy stačí jediná věta a všechno, co jste dosud budovali, se zhroutí jako domeček z karet. Uznávaný lékař, milovaný otec a manžel čelí obvinění z velmi těžkého zločinu. Ze dne na den vyměnil dobrou adresu za celu ve vazební věznici, odkud se nevina prokazuje hodně těžko, zvlášť když protistraně pomáhá člověk, který může být motivován osobní pomstou. Pravda prý nakonec vždycky zvítězí nad lží a nenávistí. Někdy ani to ale nemusí znamenat vítězství. Někdy je to jen přestávka před dalším, mnohem náročnějším zápasem. Zvlášť když ve snaze zachránit se obětujete tajemství, která měla zůstat navždy skrytá, protože jsou pro vás i pro vaše okolí příliš nebezpečná.. „Náš film vypráví o lásce, o jejích nejrůznějších tvářích. Motivuje jednání všech našich postav. Je tu láska rodičovská, láska dítěte k rodičům, láska manželská, láska přátelská, láska uražená, láska zrazená, láska nerovná, láska posedlá, vymyšlená, vylhaná, láska zakázaná, láska mimo zákon a láska člověka k člověku,” říká o svém novém projektu režisér Jan Hřebejk. „V tomto filmu se zase vrací téma rodiny, což je naše stálé téma, které obrábíme v různých konfiguracích a různých žánrech, od muzikálu, přes nostalgickou komedii a ironické drama. I Nevinnost je vlastně rodinný portrét. Když to řeknu banálně, tak to je film o lásce, ale o lásce, která je hraniční, nebezpečná a stravující,” dodává scenárista Petr Jarchovský. Stejně jako v případě úspěšné Kawasakiho růže, do níž obsadil Ladislava Chudíka, umožnil režisér Jan Hřebejk i tentokrát jedné herecké legendě návrat na filmové plátno po mnoha letech. Luděk Munzar se na něm naposledy objevil ve filmu Františka Vláčila Mág. Po bezmála pětadvacetileté pauze se do kin vrátí jako hlava rozvětveného rodinného klanu. Zbytek hereckého obsazení tvoří mix neokoukaných tváří a zkušených herců, jimž vévodí Ondřej Vetchý ve velmi kontroverzní roli.
Kawasakiho růže
Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany? Nebo pokání, jímž se viníci posléze pokusí spasit? Drama Jana Hřebejka podle Cenou Sazky oceněného scénáře Petra Jarchovského vytváří spletitý řetězec podobných otázek a nabízí celou škálu často protichůdných odpovědí. Středobod příběhu tvoří postava renomovaného psychiatra (Martin Huba), morální autority, který má u příležitosti výročí založení republiky získat významné státní ocenění. Právě připravovaný slavnostní akt se stane katalyzátorem událostí, které na povrch vyplaví hříchy minulosti, jež mu můžou zlomit vaz. „Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích, který se odehrál v minulosti, a začíná postupně měnit životy lidí a vytvářet paradoxní situace. Pozorujeme jednotlivé postavy, jak na toto obvinění reagují, hájí ho nebo zpochybňují. Jednoznačnost, ke které divák během děje dospěje, se snažíme prohloubit zobrazením charakterů postav a jejich životů. Pro mě je tento film žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat. A sice v tom smyslu, že sledujeme postavy a měníme na ně názor a s postupujícím dějem prohlubujeme znalost charakteru jednotlivých postav,” říká režisér Jan Hřebejk.