Zöllnerovy básně se volně skládají ve vyprávění o cestě touhy a víry, která není nikterak jemná a vlídná. S jemností a vlídností nás však provedou polem i řekou, a nevíme, jestli za dalším stromem potkáme zajíce, spící Ofélii, Krista Pána anebo sen. Šlápneme do louže i Tajemství, až nás nakonec spolkne Reich-neReich a my Jonášové v břiše čehovlastně budeme jen žasnout, jak málo si je vzdálena nádhera bludu a chrámu a podstata básníkovy duše. Pak Zdrávas Maria, pak kříž, pak Otčenáš o korálek níž…