Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“