Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy, a představuje tak jedinečné dílo v žánru eroticko-mystické poezie. Pro svou vysokou uměleckou hodnotu, ale také význam pro bhaktické náboženské hnutí se stala jedním z nejdůležitějších textů pro rozvoj Kršnova kultu ve středověké Indii. Publikace poprvé přináší tiskem rukopisně dochovaný překlad této jedinečné literární památky z pera českého indologa Josefa Zubatého (1885–1931) a básníka a íránisty Jaromíra Boreckého (1869–1951), svou snahou o zachování formální i obsahové stránky básně jedinečný i mezi překlady do světových jazyků. Rozsáhlá úvodní studie v první části poskytuje proto nejen informace o Džajadévově díle a jeho recepci v Indii i na Západě, ale také uvedení do principů klasické kávjové poezie. Druhá část studie je věnována rozboru spolupráce českých překladatelů a hodnocení výsledků jejich práce, důležité i z hlediska historie obecných tendencí českého uměleckého překladu. Text vlastní edice je doplněn četnými komentáři, seznamem metrických schémat a anotovaným jmenným rejstříkem.