Mezioborová práce na pomezí teorie výtvarného umění a literatury se zabývá diachronickým výzkumem podstaty pojmu vizuální poezie, s důrazem na jeho vývoj v poválečné době a v souvislosti s široce rozvinutým hnutím, které bylo jako málokteré jiné zakotveno v mezinárodní názorové výměně. Přes reflexi různých kontextů evropských avantgard a syntetický rozbor dobových teorií je vizuální poezie zkoumána jako neohraničený umělecký proud, vyjadřující se celou řadou uměleckých prostředků. Práce předkládá i návrh typologie poetik českých tvůrců a klade si za cíl poukázat na originální aspekty domácí diskuze o vizuální poezii.