Thomas Anderson

Bohatě ilustrovaná publikace Thomase Andersona obsahuje původní německé archivní materiály, bojová hlášení a doposud nepublikované snímky, a líčí tak celou historii průzkumných jednotek tankových divizí.

Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek.

Tato kniha se zaměřuje na strukturu a organizaci nejznámější jednotky druhé světové války – tankové divize (Panzerwaffe).

Lovci tanků, známí jako Panzerjäger, měli za cíl jediné: vyhledat a vyřadit z boje nepřátelské tankové síly. Ve druhé světové válce tak jednotky Panzerjäger představovaly účinnou zbraň Wehrmachtu, která se významně zasadila o úspěchy německé armády.

Samohybné útočné dělo neboli Sturmgeschütz bylo jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších protitankových zbraní druhé světové války. Bojové skóre celé německé Sturmartillerie je jednoznačně pozitivní.

Inovační doktrína Blitzkriegu, založená na součinnosti tankových svazků, dělostřelectva a bitevního letectva, přinesla německé armádě na počátku druhé světové války na všech bojištích nejen převahu, ale také poznatek, jak je důležité nepřipustit.

Na dobové fotografie bohatá publikace popisuje vývoj německé mechanizované pěchoty, která doprovázela německé tanky na bojištích v celé Evropě, a podrobně rozebírá specializovaná vozidla a vybavení určené k tomu, aby se z Panzergrenadier stala síla.

Panzerkampfwagen V Panther je považován za vzor mnoha poválečných tanků. Zosobňoval dokonalou rovnováhu mezi palebnou silou, pancéřovou ochranou a mobilitou, která ve své době neměla konkurenci.

V roce 1940 získaly jednotky, jimž velel generál Erich von Manstein, zastánce myšlenky obrněných prvků u pěchoty, 30 strojů Sturmgeschütz a tak se zrodila nová vojenská síla – Sturmartillerie. Útočné dělo Sturmgeschütz bylo původně plánováno jako podpůrná zbraň pěchoty.