Sven Nordqvist

Dědu Pettsona a jeho roztomilého kocourka Fiškuse už znáte. Ale jestlipak víte, jak vlastně děda k mluvícímu kocourkovi přišel? Inu, to bylo tak… Děda Pettson žil úplně sám a bylo mu smutno.

S kouzlem Vánoc se nemůže měřit žádný lidský vynález… Děda Pettson sdílí domácnost s upovídaným kocourem Fiškusem, na kterého nedá dopustit, i když je s ním někdy těžší domluva než s rozmazleným dítětem.

Lišky se přece nestřílejí! Na ty je potřeba vyzrát.  Kocourek Fiškus a děda Pettson si spokojeně žijí na malebném statku uprostřed švédského venkova. Ovšem jejich život není ani zdaleka poklidný!

Nač pěstovat zeleninu, která nikomu nechutná? Zasaďme si, Pettsone, jednou něco pořádného! Život se po zimě znovu probouzí a krásný jarní den přímo vybízí k práci na zahradě. Děda Pettson se chystá zasít semínka mrkve a vysadit brambory.

Pro Fiškuse s Pettsonem jsou i Vánoce dobrodružstvím! Vánoce se blíží a Fiškus si ze všeho nejvíc přeje spatřit vánočního skřítka. Děda Pettson kocourkovi neprozřetelně slíbí, že k němu skřítek na Štědrý večer určitě přijde. Jenže jak to zařídit?

Je tu podzim a na Pettsona padly chmury. Co s tím? Fiškus musí dědu za každou cenu rozveselit!  Léto je nenávratně fuč, venku se ochladilo a za oknem panuje pošmourné počasí. Děda Pettson má mizernou náladu.

Poslyš, Pettsone! Umíš snožmo doskákat až do domku? Fiškus umí skoro všechno na světě, to se přece ví! Není nic, čeho by se kocourek zalekl. Ale umí to i děda Pettson?

S Fiškusem a Pettsonem není nuda nikdy a nikde! Kocourek Fiškus objeví na půdě podivný zelený buřtík, ze kterého se vyklube — považte, stan! Přesně takový, v jakém se spí, když člověk putuje po horských masivech a rybaří u jezera, zasní se Pettson.

Děda Pettson má ve svém kurníku deset oprsklých slepic. Kocourek Fiškus se s nimi rád škádlí, a to se pak prohánějí po dvoře a často spolu vyvedou nějakou neplechu. Slepice jsou totiž hned po Pettsonovi Fiškusovy nejlepší kamarádky.

Děda Pettson si ráno rád přispí, ale s Fiškusem šijí všichni čerti už ve čtyři! Každičké ráno je to stejné. Děda Pettson si spokojeně pochrupuje zachumlaný v peřině, když vtom ho probudí prapodivné zvuky, které znějí asi takhle: bong-kchrrr-bong-kchrrr-bong-kchrrr.