Sigmund Freud

Jedna z nejslavnějších knih Sigmunda Freuda se zabývá naší lidskou kulturou, která je založena na potlačování vrozených pudů člověka, což mu znemožňuje realizaci dlouhodobého štěstí a je příčinou mnoha duševních nemocí.

Freud nikdy nenapsal skutečnou učebnici psychoanalýzy. A tak se tomuto účelu nejvíc blíží jeho přednášky.

Na počiatku štúdia problematiky obsiahnutej v tejto práci stojí konštatovanie Sigmunda Freuda, že fantázie neurotikov sa podobajú mýtom a kozmogóniám starých národov.

Kniha z roku 1901 je založená na výzkumech chybných úkonů (zapomínání, přeřeknutí, chybné čtení, přepsání, přehmátnutí atd.). Ty lze podle Freuda racionálně vysvětlit jako produkt činnosti nevědomí, a vyloučit tak pouhou náhodu.

Sigmund Freud's controversial ideas have penetrated Western culture more deeply than those of any other psychologist.

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení.

Štúdie o hystérii, ktoré spoločne napísali a roku 1895 vydali Josef Breuer (1842 – 1925) a Sigmund Freud (1856 – 1939), sa dnes považuje za prvú prácu klasickej psychoanalýzy.

Sigmund Freud (6. května 1856, Freiberg Příbor, Morava – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl česko-rakouský lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy.