Ouředník Patrik

Slovník Patrika Ouředníka nabízí jinou češtinu, než jsme zvyklí. Ouředník ji důmyslně označuje neterminologicky jako „češtinu nekonvenční" – její hranice je dost těžké přesně vymezit.

Co je pravda? Historická pravda? Literární pravda textu? Pravda utopií? Pravda paměti? K těmto otázkám nám Ouředník řešení neposkytne, nebo přesněji řečeno nám jich nonšalantně nabídne tolik – trochu jako ve výprodeji zlevněného zboží u vetešníků 20.

Reakce české společnosti na otázky islámu a islamismu jsou takřka výlučně černobílé: na jedné straně máme, slovy Patrika Ouředníka, „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“; na straně

Patrika Ouředníka není třeba představovat. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. pracoval jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník.

Na půdorysu fabulační hříčky s detektivní zápletkou virtuózně rozehrává pestrou škálu stylistických i myšlenkových vtipů, jež mu slouží k sarkastickému pojednání českého dneška.

Hra na vzpomínání týkající se let 1965 až 1989, v níž autor propojuje důležité s nedůležitým, osobní se společenským a která je rovněž jakýmsi komentářem o životě v reálném socialismu.

Kniha Patrika Ouředníka navazuje na jeho předchozí práce Šmírbuch jazyka českého a Aniž jest co nového pod sluncem a přináší 1800 hesel, která vysvětlují „slova v zapomenutí daná“, tedy slova, která měla nahradit slova cizí tak, aby čeština měla pro