Michel Faber

Dvě novely autora světového bestselleru Kvítek karmínový a bílý.

Theo Griepenkerl, skromný akademik s olympským egem, při návštěvě vyrabovaného mosulského muzea shodou okolností narazí na devět papyrových svitků, které po téměř dva tisíce let ležely skryté v duté soše.

Nové vydání výrazného debutu Michela Fabera. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemeslo a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že už by nemusel psát jen pro sebe.

Michel Faber je bytostný prozaik, básním se věnoval jen okrajově a sám vtipkoval, že tímhle tempem bude mít dost materiálu na první sbírku někdy ve svých devadesáti letech.

Dhikilo se narodila v zemi, která formálně neexistuje, ale snaží se cítit jako doma v Cawber-on-Sands, městečku na pobřeží Anglie. Své rodiče viděla naposledy jako úplně malé dítě a to není jediné, čím se odlišuje od svých spolužáků ve škole.

Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat?

„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů.

Historická próza dnes už slavného anglického spisovatele bývá označována za „velký román devatenáctého století, napsaný ovšem ve století jednadvacátém“, neboť zavádí čtenáře do viktoriánského londýna.