Lukáš Fasora

Masarykova univerzita představuje z hlediska bádání nad dějinami vysokého školství a vyššího vzdělání ve 20. století velmi zajímavý případ.

Publikace představuje osudy některých významných akademiků univerzity. Text doplňuje výstavu MUNI100 o životy osobností, které se vepsaly do dějin univerzity nejen svým přispěním k jejímu budování, ale například vztahem ke studentům nebo vědeckým dílem světového významu.

Monografie sleduje proměny kněžské identity v moderní éře.

Kniha – stejně jako ilustrace na její obálce – ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku.

Kniha si klade otázku po vzájemném vztahu akademických samosprávných privilegií a společenské zodpovědnosti vysokých škol. Přináší tím historické argumenty a zkušenosti do aktuálně probíhající debaty o stavu a perspektivách vysokého školství.

Reprezentativní publikace mapuje hlavní obrysy vývoje i aktuální stav brněnské filozofické fakulty, která vždy patřila k předním českým vysokoškolským institucím a osobnosti s ní spjaté spoluurčovaly ráz celého regionu.

Publikace přináší ohlédnutí za sto lety existence Masarykovy univerzity v Brně a je doplněním výstavy MUNI100. Výstava mapuje tři základní otázky vývoje univerzity.

Život dělnického vůdce a předáka sociální demokracie Josefa Hybeše byl v minulosti častokrát námětem historických i uměleckých zpracování. Není divu, už na sklonku života byl Hybeš osobností legendární a mýtickou, s až uhrančivým vlivem na řadu svých současníků.

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české.

Kniha připomínající sté výročí vzniku Filozofické fakulty MU je zároveň příspěvkem k celouniverzitnímu jubileu.